Fríský Kůň (Frísák)
Fríský kůň pochází z Holandska a je typický svou černou barvou, bohatou hřívou, hustým, dlouhým ocasem a mohutnými rousy na nohách. Jeho uplatnění je v drezůře, kočárovém ježdění a dnes také v rekreačním ježdění. Tito koně byli vyhledáváni již ve středověku pro rytířskou jízdu, údajně i český král Ludvík Jagellonský jel v bitvě u Moháče v roce 1526 na frísu a počátkem 19.století se František I. zasloužil o založení menšího chovu v Kladrubech. Popularita fríských koní je v současné době veliká, a to nejen pro jejich nádherný exteriér, ale i povahové vlastnosti. Jsou to abnormálně klidná, dobře ovladatelná a bezproblémová zvířata. Nejsou lekaví a jsou velice přizpůsobiví jak k ostatním zvířatům, tak i k novému prostředí. Jejich obliba je tak velká, že vznikají další chovy po celé Evropě, ale i za oceánem. V předválečném období hrozil zánik tohoto prastarého plemene pro nedostatek jeho uplatnění, o opětovnou záchranu se zasloužila holandská královna Beatrix, která založilaAsociaci chovu fríských koní v Holandsku, řídící chov koní na celém světě.
Povaha :
Povahově naprosto jedineční, jsou to koně inteligentní, klidní, mírní, přátelští, nelekaví a hraví. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5. rokem
Historie :
Již římský historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.)zaznamenal údaje o fríském koni. Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá a nevzhledná. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost.
Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm, který se ze Španěl dovážel do okupovaných nizozemských provincií během osmdesátileté války (1568 - 1648). Poměrně menší fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také mnohem nenáročnější.
Po několik posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži i pod sedlem i v zemědělských pracích. Není divu, že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v chovu hřebčínském. V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně už od 17. století.
Námořní obchod Frísů se netýkal jen dobytka, mečů, látek, ale i koní a přispěl tak k rozšíření plemene do vzdálenějších zemí. Norský dole gudbransdal je přímým potomkem fríského koně. Ve Velké Británii ovlivnil mnoho plemen. Frísové a jejich koně sloužili už ve starověku v pomocných jízdních kohortách římských legií v Británii a zůstali zde usazeni ještě dlouho po příchodu Římanů. Fríský vliv je zřejmý u daleských a fellských poníků a také u staroanglického černého koně ze střední Anglie. Není ale pochyb o tom, že je ale daleko významnější jako předek koně shirského. Přes svou výjimečnost fríský kůň na počátku 20.století téměř vyhynul.
Chovatelský svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně snížila. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul "Královský".
Domovina
Tradiční oblasti chovu fríských koní je Frísko na severu Nizozemí. Ačkoli nebyli chováni na rozsáhlém území jejich vliv daleko přesáhl rodné pobřeží. Frískou krev měli zakladatelé chovu oldenburského koně a také ve Velké Británii daleský a fellský pony a spolu s chladnokrevným shirem těžili z příbuznosti s tímto plemenem. Prostředí doplněné pečlivým výběrem chovných jedinců vedlo ke vzniku velmi skromného a vysoce užitkového koně.
standart
Kůň s harmonickou a souměrnou stavbou těla, hlava je ušlechtilá s bystrýma a inteligentníma očima, má menší pohyblivé uši, jejichž špičky směřují lehce k sobě. Mírně klenutý výše nasazený krk přiměřené délky, záď je dostatečně silná, ne příliš krátká a neměla by mít příliš velký sklon. Lopatka je šikmá, přiměřeně dlouhá, žebra dlouhá a klenutá. Končetiny jsou silné, dobře pohyblivé s korektními postoji. Chody jsou vznosné se čtyřtaktním elegantním krokem, klus je zvýrazněn dostatečně typickým vznosem končetin. Fríský kůň je charakteristický svými hustými rousy na nohou a krásným dlouhým ocasem. V krátkosti - kůň s elegantním a hrdým zjevem, temperamentní, pracovitý s vynikajícím charakterem. Ideální kohoutková výška ve 3 letech je v průměru 1,60 m, v dospělosti 1,58-1,65 m.
Hlava
Má být ušlechtilá a výrazná, ne příliš dlouhá a dostatečně široká. Menší pohyblivé uši, špičky se jemně k sobě naklání, oči jsou velké a živé. Upřednostňuje se rovný profil nosu. Prostorné nozdry, uzavřené pysky a zdravé zuby s vyloučením kapřího a štičího chrupu. Čelisti jsou k hlavě přiměřené a dolní čelist má dostatek meziprostoru mezi sanicemi. Hlava je zřetelně "suchá a dobře nasazená v šíji".
Krk
Vysoko nasazený, mírně klenutý s hustou hřívou - labutí krk. Nesmí být příliš krátký s malým vývinem svaloviny. Nízko nasazený krk je nežádoucí.
Plec
Je pohyblivá a především "stejnoměrně navazující na záď". Kohoutek je méně výrazný v důsledku vysoko nasazeného krku.
Hřbet
Ne příliš dlouhý s dobrým vývinem svalstva, mírně měkčí hřbet se toleruje.
Bedra
Široká, silná a svalnatá, dobře vázaná. Spojení hřbetu, beder a zádě je velmi důležité.
Záď
Ne příliš krátká, mírně skloněná, dostatečně široká a svalnatá, ne příliš kulatá ani špičatá. Ocas ne příliš nízko nasazený.
Lopatka
Dostatečně dlouhá a šikmá. Plec prostorná, společně s předními končetinami a svalnatou hrudí utváří celistvý předek. Hruď hluboká, nemá být příliš široká, ale také ne moc úzká.
Žebra
Dostatečně dlouhá, hrudník prostorný (pro srdce a plíce), příliš kulatý není žádoucí.
Končetiny
Přední musí být správně umístěné, z pohledu ze předu mají být rovné s přiměřeným prostorem mezi nimi, z pohledu z boku tvoří spěnka se zemí úhel 45˚, u zadních 55˚. Holeně u předních končetin nemají být moc dlouhé. Spěnka je dostatečně dlouhá a pružná, kopyta plošší s pevnou a zdravou rohovinou. Z pohledu ze zadu jsou zadní nohy rovné. Z boku jsou správně zaúhlené, svalnaté s ploššími silnými kopyty. Koleno je dobře pohyblivé, úhel hlezna je 155˚.
Barva
Bílé odznaky se v chovu fríských koní netolerují, pouze výjimečně se může jednat o ojedinělé bílé chloupky v oblasti čela, tzv. prokvetlé čelo, nebo malou hvězdičku.
Různost v černé barvě je možná, nejžádanější je "smola" černá, (nebo také "ocelově" černá), ta je vídána jen zřídka. Další v pořadí je odstín "uhelné" černé, dále pak hnědo-černá. Většina koní pobývajících celý den na pastvě na slunci mají po přechodnou dobu, v letních měsících, tzv. letní hnědou barvu (působením slunečních paprsků).
Krok
Dostatečně prostorný, svižný, energický, vycházející z plece i ze zadních končetin.
Klus
Prostorný "jdoucí dopředu s dobrým pohonem vpřed", vycházející ze zadních končetin. Klus je lehký s vynikajícím vznosem a s vysokou karpální akcí, v určitých momentech jakoby kůň "plaval". Požadovaná je dostatečná ohebnost a pohyblivost kloubů končetin.
Cval
"Veselý a pomalý" cval s dostatečným posunem vpřed, opět vycházející ze zadních končetin. Končetiny jsou ohebné a dobře pohyblivé.
Využití
Fríský kůň se využívá v různých sportovních odvětvích: těžký tah, drezura ve spřežení, vícespřeží, vytrvalostní soutěže, drezura pod sedlem, pracovní využití, rekreace.
V současné době se chovají ve třech liniích:
1. Barokní - nejméně chovaný typ, považován za staromódní .(Jiného názoru by mohl být pan Marian Roden, kterého lze vídat na různých výstavách se svým hřebcem právě v barokním kostýmu při ukázkách barokní elegance).
2. Střední - univerzální - nejpočetněji zastoupeni, jedinci vhodní jak pod sedlo tak do zápřahu.
3. Moderní - jedná se o "lehčího" fríse , velmi ušlechtilý a vhodný více pod sedlo, bývá vyšší v kohoutku a využíván pro drezurní ježdění.
Náhledy fotografií ze složky Fríský kůň