Boris
17. 10. 2008
 |
Ahoj členky, já jsem Boris, černo-bílý voříšek. O mém původu se nic neví a tak si jenom domýšlím, kdo moje maminka s tatínkem vlastně byli. Protože jsem je nikdy nepoznal, mojí rodinou se stal Pony club. Mám tu spoustu kamarádů, a tím nejlepším je samozřejmě Willy, i když to říkám nerad, protože mě někdy dost štve. Ale na druhou stranu spolu zažíváme spousty dobrodružství, která jsou prostě nezapomenutelná.
K jídlu mám nejradši suchary - samozřejmě ty psí, a taky buřtíky, které vždycky tak strašně voní, že jim prostě nejde odolat. Ale když se to tak vezme, já jím vlastně všechno co krásně voní. Vždy se mi sliny sbíhají, jak chuťové buňky pracují. Co ale nejím vůbec je zelenina - brrrr. Nechápu, jak to někomu může chutnat - vždyť na světě je tolik jiných dobrot.
Nejradši mám, když můžu celý den spát a pak se probudit a něco provést. Nejradši s Willym škádlím Kristinu a vymýšlíme různé hlouposti, za které se na nás pak zlobí. Ale my si prostě nemůžeme pomoct. Vždycky se u toho strašně nařehtáme, až nás ze samého smíchu bolí břicha.
Nemám rád, když mě někdo do něčeho nutí - nesnáším uklízení! To není věc, kterou bych dělal rád, natož dobrovolně. Ale někdy se musím přemoct.
Když zrovna nespím, tak buď jím, nebo vymýšlím nějaké lumpárny. Jsem strašně rád, že už jsou konečně prázdniny a já tak můžu s Willym vesele dovádět, a hlavně, opékat buřty! Prostě miluju pohodu!
|
Po dobrodružství v zoo, kdy jsem prchal před zuřivým lvem, jsem si řekl, že tentokrát budu opatrnější. A tak jsem radši polehával doma na zahradě a užíval si sluníčka. Později mě ale sluníčko začalo pomalu vadit, pořád jsem měl žízeň a bylo mi strašné vedro. No a tak nastal čas vymyslet nějakou pořádnou akci. No a s kým jiným, než s Willym...
|
Rozhodli jsme se, že si vyrobíme slunečník. No jenže, abychom ho vyrobili, museli jsme nejprve najít vhodný materiál. Zaujala nás Kristinina blůza, která vlála ve větru pověšená venku na zahradě. Úplně jsme s Willym nepochopili na co tam tak vlaje, a vytušili jsme, že už ji asi nepotřebuje. A tak jsme ji rozstříhali a sešívačkou přicvakli kousky látky na fíkus. A slunečník byl hotov! Jé, jak nám bylo blaze.
Jenže to netrvalo dlouho a opět nám začalo být neskutečné vedro. Mezitím Kristina zjistila, co se stalo s její blůzou a honila nás po celé zahradě, což nám zrovna dvakrát nepřidalo - byli jsme spocení jako... no však víte...
A tak jsme se rozhodli, že se nějak musíme schladit. No a jak jinak, než v bazénu. Jenže! Bazén Kristina na zahradě žádný nemá a tak jsme přemýšleli, jak to udělat, abychom tam alespoň nějaký mini bazének vytvořili. No a Willy dostal skvělý nápad - "Vykopeme jámu!!" křičel jako blázen po celé zahradě.
A začali jsme kopat jámu, vybrali jsme místo, které se nám zdálo pro bazén nejvhodnější. Bohužel bylo v místě, kde měla Kristina zasázené okurky. Ale řekli jsme si, že jí to určitě vadit nebude, až uvidí ten krásný bazén. Skočí do vody a na okurky si ani nevzpomene!!!
|
 |
Jámu jsme vyložili igelitovými pytli, aby dobře těsnila - to byl zase můj nápad! Pak jsme vzali konve a začali nosit vodu. Ale nějakým nedopatřením nám voda vytékala z pytlů ven, což jsem prostě nemohl pochopit. A lili jsme dál s tím, že až se voda dostatečně vsákne, tak tam bude držet! Jenže místo toho se voda stále rozlévala po zahradě a než jsme se nadáli, ze zahrady se stala bažina. Ajajaj, to nebylo dobré, říkali jsme si s Willym. Jenže co s tím? Naštěstí Willy našel spásné řešení a navrhl, že namísto bazénu, který má ostatně každý druhý, MY budeme mít bahenní lázně! Ten nápad mě nadchl a řekl jsem si, proč ne. Kristina se na to tedy moc netvářila a byla rudá vzteky, snažili jsme se ji přesvědčit o výhodách bahenních koupelí, ale nechtěla nás poslouchat. Litovala nebohé okurky, které ani nestihly dozrát. My jsme si ale stáli za svým nápadem a nehodlali jsme se ho jen tak vzdát. Navíc! Když se Kristina uklidnila, rozhodli jsme se, že bahenní lázně představíme světu!!! A tak jsem vzal fixku a na velké prostěradlo jsem napsal: Bahenní lázně u Willyho a Borise! To už se Kristina málem zhroutila a prohlásila, že nutně potřebuje dovolenou! Nabídli jsme ji služby našich bahenních lázní, což ovšem razantně odmítla s tím, že chce pryč od nás a pojede na chatu.
V duchu jsme se s Willym radovali, protože teď už nám nic nebrání v tom, abychom začali s bahenními koupelemi, aniž bychom byli pod neustálým dohledem. Tak nám držte palce!
Náhledy fotografií ze složky Pony Club
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
