Nejvíc ze všeho nás baví dělat si legraci z Felixe. Je to takový otravný kocour, který do všeho strká nos. A protože je starší, má nás někdy na starosti. To se vždycky hrozně naparuje a myslí si, že je mistr světa. Někdy nás dost štve, a tak na něj často vymýšlíme nějakou lumpárnu. Bohužel se někdy nedá a nějakou pastičku na nás nám taky připraví. Ale my s Robbim jsme vždy o krok napřed, což ho strašně štve. Jednou na nás Felix vymyslel hroznou sprosťárnu. Na záda nám nalepil papír se vzkazem "Polib mě, jsem tak rozkošný". Dlouho jsme o tom nevěděli, ale bylo nám dost divné, že se nám všichni okolo smáli a divně si na nás ukazovali. Když jsme to zjistili začali jsme se s kocourem honit, sice je docela hbitý, ale protože je trošku tlustý, měli jsme nad ním převahu a on ze strachu vylezl na strom. Dlouho se odtamtud na nás šklebil, jak chytře to vymyslel. Jenže! To ještě nevěděl, že se strašně bojí výšek a ze stromu zaboha nesleze! To jste měli vidět tu show, když pro něj museli přijet hasiči, aby ho vysvobodili. Smála se mu celá ulice a zahanbený kocour si nás pak dlouho nevšímal. Styděl se, protože věděl, že bychom měli nějaké poznámky. A tak jsme měli na pár dní s Robbim od kocoura pokoj.

Někdy ale umíme být s Robbim i vážní a přemýšlíme o budoucnosti a tak. Nestává se to sice často, ale čím jsme starší, tak se možná stáváme i rozumější. A protože už jsme dosta staří na to, abychom si mohli najít brigádu, jednoho dne jsme se rozhodli, že projdeme inzeráty a nějakou práci si najdeme. Zaujala nás nabídka od výrobce krmiva pro koně, kde hledali někoho kdo by jeho výrobky ochutnával - no neváhali jsme ani minutu! To byla práce pro nás! Ochutnávat krmivo, navrhovat, jak ho vylepšit, chválit a kritizovat... Připadalo nám to jako sen! Pan ředitel nás přivítal a řekl nám, abychom byli opatrní a ochutnávali jen malé množství každého krmiva, ale my jsme ho popravdě řečeno moc neposlouchali. Když nás dovedl ke stolu, kde bylo spousta dobrot, mysleli jsme si, že jsme se ocitli v nebi. Pan ředitel nám dal formulář a poprosil nás, abychom napsali komentář ke každému vzorku, který budeme ochutnávat. První čtvrthodinku bylo všechno dokonalé. Jídlo bylo moc dobré, ale potom... Bylo čím dál těžší nasoukat do sebe ještě trochu krmiva, až nás nakonec příšerně rozbolely žaludky. Kolika! Museli k nám zavolat veterináře. Od té doby jsme jakékoliv brigádničení v potravinářském průmyslu úplně vzdali - no vlastně nám to i mamka zakázala. A tak máme za úkol uklízet kolem baráku, což nás teda vůbec ale vůbec nebaví :-(

Povím vám, co se nám přihodilo zrovna nedávno! Byli jsme se podívat v cirkuse a rozhodli jsme se, že se tam necháme zaměstnat v rámci skvělého výdělku za náš skvělý artistický výkon, který jsme tam hodlali předvést. Zalíbila se nám představa, že se staneme bohatými a že nás všichni (včetně toho pitomého Felixe) budou obdivovat. Jenže... nakonec to všechno dopadlo zcela jinak! Když jsme vešli do manéže, přišel za námi klaun, malý tlustý chlapík s trumpetou. Začal nás honit sem a tam a přitom si z nás dělal legraci!!! Potom se zastavil a začal něco šeptat, a tak jsme přišli blíž, abychom ho slyšeli. A pak - plesk! Vytáhl trumpetu a foukl na nás ledovou vodu! A nakonec hodil Robbimu přímo do obličeje šlehačkový dort! Všichni diváci se smáli a vůbec nikdo nás neobdivoval! Měli jsme toho dost, tak jsme z toho hloupého stanu utekli. Už se tam nikdy neukážeme! Už nikdy cirkus!

Když máma odjela na cestu po Evropě a Kristina byla zrovna taky pryč, dostal nás na starost Felix. Ten pitomej kocour si začal vyskakovat a různě se nás snažil přesvědčit, abychom za něj pracovali. Měl vařit a uklízet doma, ale skoro nikdy to nedělal a jen se povaloval na pláži u rybníka. A tak jsme za něj uklízeli my! Když jsme to neudělali, schoval nám jídlo a my jsme museli jít spát bez večeře! Jednoho dne si sbalil do košíku věci na piknik a plácnul sebou na deku na pláži. Hrál si na kocoura z nóbl společnosti - mluvil jenom francouzsky a snažil se zapůsobit na dvě kočky, které ležely vedle něho. A vtom přišla naše chvíle! Nabrali jsme vodu do kbelíku a chrstli jsme mu ji na hlavu! Měli jste vidět jak řádil! Nadával nám (normálně česky) a kočky se mohly potrhat smíchy! Cha! To měl za to!

Znáte to přísloví, že se tak dlouho chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne? No a tentokrát došlo na Felixe! Rozhodl se, že potrápí malé jehňátko, které žije u sousedů. Nejdřív ho nalákal k nám domů a pak ho zavřel v kuchyni a vyhrožoval mu, že si ho upeče k obědu. Nejspíš ho nechtěl doopravdy sníst, on je Felix spíš na myši, které chytá ve stáji, ale jehňátko se opravdu bálo. Felix totiž dokáže být opravdu přesvědčivý. Pustil troubu a začal jehňátko strkat dovnitř. Jenže vtom do kuchyně vtrhl tatínek malého jehňátka, velký beran, a pěkně si Felixe podal. Honil ho po celém domě sem a tam a nakonec mu pořádně vyprášil kožich. To jsme se nasmáli! Konečně se Felixovi to jeho zlobení nevyplatilo! Felix pak s námi nemluvil, ale ono ho to brzy přešlo. Nikdy nevydrží mít dlouho špatnou náladu.

Minulé vánoce jsme si to kvůli kocourovi pěkně slízli! Když začal advent, maminka nám dala z úkol vyrobit adventní věnec a vyzdobit obývák, abychom si užili té pravé vánoční atmosféry. Felix nám měl sice pomáhat, ale moc se mu do toho nechtělo. A tak jsme docela sami vyrobili věnec, zapíchli do něj čtyři svíčky, vytáhli jsme z krabice ozdoby a rozvěsili je po pokoji. A pak už jsme si chtěli uvařit čaj a užívat si té pravé adventní pohody, když vtom dovnitř vtrhl kocour s nůžkami v rukou a řekl, že nám tedy pomůže. Než jsme mu stihli cokoliv říct, nadělal ze záclon třásně a vykřikoval, že to je konečně ta pravá vánoční výzdoba. Jenže když to zjistily máma s Kristinou, mohly se zbláznit. Felix už byl v té době někde na lovu, a tak jsme to slízli my. Máma řádila tak, že nám napařila na celý týden domácí vězení. A bylo po adventní atmosféře. Do Štědrého dne ji to naštěstí přešlo, ale i tak nám to přišlo strašně nespravedlivé, protože my jsme to neuděli. Bohužel nám ani jedna nevěřila. Ten kocour je vážně hroznej neřád!

 

Možná vás bude zajímat, jak jsme s Robbim podlehli davovému šílenství alias Česko hledá Superstar. Protože jsme měli záchvat talentu a řekli jsme si proč to nezkusit, když nám to tak zpívá, rozhodli jsme se, že se tam přihlásíme. Zpočátku šlo všechno jako po drátkách. Schovali jsme se do jednoho kabátu, nacvičili si skvělou chytlavou písničku o tom, jak bychom chtěli volní a nespoutaní pádit po louce, a nacvičili pár tanečních prvků. Jenže pak nastaly problémy. Jednak se o našem vystupování dozvěděla máma a zavolala do televize, aby nám to zakázala (myslí si, že bychom se radši měli věnovat nějakým koňským soutěžím, jako je třeba drezura, blééé), a za druhé se k nám vloudil Felix. Nějak se propašoval až k nám do šatny a začal nás poučovat, co všechno děláme špatně (hlavně se mu nelíbil náš tanec). Nakonec nám řekl, že vystoupí s námi. Jenomže na pódiu upadl, podrazil nohy Ricki a pak už jsme se jen kouleli dolů. A pak nás vyloučili...

Protože nás ale tohle šílenství děsně chytlo a strašně jsme si zamilovali různé reality show, rozhodli jsme se přihlásit do výměny manželek. Umluvili jsme Stelu, naši mamku, aby se do toho pustila s námi. Sice se jí nejdřív moc nechtělo, ale nakonec se nechala přesvědčit a dokonce se těšila, že zažije, jak to chodí v jiných rodinách. Jenže jsme do dotazníků zapomněli vyplnit, že chceme k býložravcům, a oni nás poslali ke lvům! Byla to hrůza! Máma lvice nás hned zavřela do klece a my se pak jen celou dobu klepali, kdy si nás dá k svačině! Nesměli jsme vůbec na pastvu, dostávali jsme k jídlu jen kusy masa a ještě nás lvice učila, jak si čistit kožíšky. A představte si, že nás bila, když jsme si nedokázali olízat zadek! A naše máma se zase musela starat o čtyři nezvedené a nevychované šelmy, které už se pomalu učily jíst čerstvé maso! Mysleli jsme, že těch deset dní nepřežijeme! Nakonec nás vysvobodil televizní štáb, už se na to nemohl koukat.

Setkali jste se někdy s nějakou slavnou osobností? My ano, a byl to fakt zážitek! Jestli znáte film Monocerus, který jste měli v jednom z našich balíčků, určitě znáte hlavního hrdinu celého filmu, Norna. Je to mamčin dávný přítel a tak jsme se za ním dostali do zákulisí jako V.I.P. hosté. Bylo to báječnéééé! Norne přišel na schůzku o čtyřicet minut později a za celou dobu si vůbec nesundal černé brýle. Rozdal nám své autogramy a pak nám čtvrt hodiny vyprávěl o svých zkušenostech z natáčení, o tom, jak člověk musí být trpělivý, jak musí pečlivě plnit příkazy pana režiséra a o krásných klisničkách, kterého teď zdraví na ulici. Po celou dobu usrkával ze svého koktejlu, pak se omluvil a odkráčel pryč. Dlouho jsme pak o té schůzce mluvili a dostali jsme takový nápad... Co kdybychom se taky staly hvězdami nějakého filmu? Postavu i talent na to máme! A co vy členky, chtěli byste nás v nějakém tom filmu vidět? Napište nám!

Mějte se prima, Vaši Ricki a Robbi