Stela
Ahoj, já se jmenuji Stela. Možná mě znáte z Pony magazínu, ve kterém radím členkám, když mají nějaký problém s koníky. A těm, kdo mě neznají se ráda znovu představím.
Jsem kříženec palomina a fjordského koně. Mou nejlepší kamarádkou je Kristina, naše milá a hodná redaktorka, kterou neustále zlobí Willy a Boris, kteří ji zaměstnávají svými bláznivými nápady. Mě zase pro změnu zlobí moje dvě hříbata Ricki a Robbi, která neustále vyvádějí různé lumpárny. Myslím, že hlavně díky nim toho máme s Kristinou tolik společného, a tak si spolu vždycky na ty naše lumpy zanadáváme a nádherně se nám uleví.
Co se týče jídla, tak mám nejraději zeleninu, jsem totiž vegetariánka a potrpím si na zdravou výživu. Nejšťastnější jsem, když Ricki a Robbi nezlobí, chovají se slušně a nevymýšlejí žádné lumpárny. A taky mám radost, když se všichni dohromady sejdeme a trávíme spolu čas. Nemám ráda, když musím neustále řešit problémy, které Ricki s Robbim natropili. To pak s nimi na žádný výlet nejedu a zajdu za Kristinou vypovídat se a naříkat na ty svoje nezbedy.
Když Ricki a Robbi spí, nebo si v klidu hrají, odpovídám na dotazy našich členek. Je to velice příjemná práce a moc mě baví, když mohu svým členkám poradit a pomoci s jejich koníky.
|
Když jsem byla požádána, abych do této milé rubriky něco o sobě napsala, hned mě napadlo, že bych vám mohla vyprávět o mé cestě kolem světa. Byla to cesta dlouhá a zažila jsem na ní spoustu dobrodružství. Cestování máme tak trochu společné s Chikou, protože ta se zase pro změnu nedávno vydala na cestu po Evropě, aby se seznámila s novými koníky a našla si tak spoustu nových kamarádů. No a já to neměla jinak. Ricki a Robbi byli už dost velcí a tak jsem si řekla, že mi vůbec neuškodí si od jejich lumpáren pořádně odpočinout. Hříbata byla samozřejmě nadšená z představy, že jejich matka, která je neustále hlídá, opustí na nějaký čas rodnou hroudu a tím pádem jim poskytne velkou volnost. A tak jsem se spoléhala na Felixe, že se postará o dům. Ani Willy s Borisem neuměli předstírat nadšení, když zjistili, že kromě Kristiny tu není nikdo, kdo by jim v jejich lumpárnách zabránil. V tom jsem Kristinu trochu litovala, ale ubezpečila mne, že se o hříbata postará a dohlídne, aby zas až tolik nezvlčila. No a tak jsem se rozhodla, že mé cestě nic nebrání a tudíž vyrazím!
A tak jsem vyrazila na cestu. Jako první jsem se rozhodla, že procestuji Evropu. Rozhodla jsem se, že účelem mé cesty bude zejména sbírání legend o koních. To byste nevěřili, kolik jich na světě je! Myslela jsem si, že ta naše o Šemíkovi je opravdu ojedinělá, ale to jsem se hodně spletla. Na severu mají Sleipniho, osminohého koně, kterého si oblíbil vrchní šéf bohů Odin. V Irsku a ve Francii zase mají Eponu, bohyni koní, která je tak slavná, že má dokonce 18. prosince svůj vlastní svátek. A v Řecku mají koňských legend doslova fůru. Mně se nejvíce líbí příběh o Pegasovi, slavném koni, který měl křídla. Jste zvědavé? Poslala jsem ten příběh e-mailem Willymu a Borisovi, a líbil se jim natolik, že ho dokonce otiskli i v Pony magazínu.
Samozřejmě jsem také kromě sbírání různých legend hodně relaxovala. Užívala jsem si pláže ve Španělsku, Itálii, Portugalsku, Francii a Řecku! Ve Španělsku jsem také navštívila Chiku na El Ranchu, kde v té době ještě pobývala. Moc jsem si to s ní užila. Strávily jsme spolu krásných 5 dní. Pořád jsme si povídaly, koupaly se, no prostě užívaly si volných dní na sluníčku. Až mi bylo moc smutno, když jsem ji musela zase opustit a vydat se dál na cestu!
|
Náhledy fotografií ze složky Pony Club